Přírodní krajina

Údolí Divoké Bystřice (Wilde Weißeritz) u Tharandtu je oblastí, kde se pohoří Východního Krušnohoří klesá a stává se z něj pahorkatina. Geologicky zde přechází freibergská šedá rula do červené v Döhlenské pánvi a z hlediska vegetace se smíšené bukové lesy mění na smíšené doubravy.
Ve svém dolním toku má Divoké Bystřice místy i přes sto metrů hluboké zářezové údolí vytvořené převážně ve freibergské šedé rule, příležitostně i v křemenném porfyru. Svahy údolí jsou nejen značně vysoké, ale také velmi strmé, v místech s impozantními útesy, skalními stěnami a kamennými poli.
Z okolních plošin stékají do údolí Divoké Bystřice krátké, svažité boční potoky: zprava Kleiner a Großer Stieflitzbach, Höckenbach a Harthebach; zleva Seerenbach, Tiefergrund- a Breitergrundbach, Schloitzbach a Pastritz.
Svahy Divoké Bystřice jsou jako otevřená učebnice geobotaniky. Zatímco na severních svazích dominují smíšené bukové lesy ve svých různých formách, přežívají v oblasti mezi Tharandtem a Hainsbergem na jižně orientovaných svazích dubo-habrové lesy, ojediněle se zde vyskytují i lípy malolisté.

Právě lípy byly upřednostňovány v dnes již historických formách využívání lesa v tzv. pařezovém nebo výmladkovém lesním hospodářství.
Do konce 19. a částečně až do poloviny 20. století byl používán tento specifický způsob zmlazování lesa, kde se mladé kmeny odřezávají nebo obsekávají sekerami, načež se stromy samovolně zmlazují pomocí postranních větví.
Výmladkové lesní hospodářství je forma řízení lesa se dvěma cíli: produkce palivového dřeva a produkce dřeva pro stavebnictví/řeziva. Obojí probíhá ve stejné oblasti, ale v různých vrstvách a v různých vývojových stádiích stromů. Stopy těchto forem využívání lesa lze dodnes v lese pozorovat.
Rozmanitost lesních společenství přirozených smíšených listnatých lesů, která je pro Sasko výjimečná, vedla v roce 1961 k vyhlášení přírodní rezervace.
Vysoký počet a hustota evropsky významných typů biotopů odůvodňují také zařazená dolního údolí Divoké Bystřice na seznam evropsky významných biotopů (Natura 2000).

Modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion)

Jedním ze vzácných druhů, které se zde vyskytují na jižním svahu, je
přísně chráněný motýl modrásek rozchodníkový. Podle červeného seznamu mu v Sasku a v Německu hrozí vyhynutí.
Pro svůj život nutně potřebuje slunné skalnaté svahy, na kterých se nachází rozchodník (Sedum), který je živnou rostlinou pro housenky.
Modrásci létají od června do konce srpna. Vajíčka kladou na rostliny rozchodníku (Sedum). Po vylíhnutí se housenky zpočátku živí pouze dužninou listů. S postupem času se housenky zvětšují, vynořují se a jsou jako téměř všechny housenky modráska „hlídány“ mravenci. Kuklení probíhá ve skalních puklinách nebo ve vrstvě listů na povrchu hlíny. Motýli sají nektar na různých druzích rostlin, přičemž preferují bílé květy.

Průvodce přírodou Východních Krušných hor

  1. díl: Přírodovědné cíle ve východních Krušných horách ISBN 978-3-940319-18-0
  2. díl: Příroda v obrazech: Východní Krušní hory ISBN 978-3-95498-170-0

https://osterzgebirge.org/de/natur-erkunden/naturfuehrer/
https://osterzgebirge.org/de/natur-erkunden/schutzgebiete/
https://www.natura2000.sachsen.de/37e-taler-von-vereinigter-und-
wilder-weisseritz-35147.html

Překlady

Naturlandschaft | Natural landscape

Další informace

Zur Geschichte der Johannishöhe | Johannishöhe – včera a dnes | Johannishöhe – past and present

Kulturlandschaft | Kulturní krajina | Cultural landscape

Logo Leader komplett