Kulturní krajina

“Zkrášlená krajina kolem Tharandtu” v době citlivosti

V roce 1792 se rozhodl tharandtský chirurg Butter vyvrtat dva prameny, u kterých věřil, že jejich voda má léčivé vlastnosti a dovolí tak vybudovat lázeňské zařízení.

V témže roce zdědil říšský poradce Freiherr von Lindemann panství Heilsberg v údolí Bystčice (Weißeritz) u Tharandtu. Panství přidružený park chtěl rozšířit a učinit z něj na “krajinářský park“. Na základě této myšlenky, vzniklo během několika let přes 20 km turistických tras. Na vyhlídkách byly vybudovány lavičky a přístřešky, výhledy na zříceninu starého hradu a horský kostel byly vykáceny. Začal čilý lázeňský ruch. Myšlenka přeměny přírody na „zkrášlené krajiny“ byla dále rozvíjena v raném romantickém období dalšími bohatými šlechtici (např. princ Friedrich Franz, který nechal od roku 1769 pracovat na „zahradním království Dessau-Wörlitz“ nebo Christina, hraběnka z Brühl, která nechala navrhnout „Seifersdorfské údolí“ (od roku 1793).

Ideálním prostředím pro terénní úpravy byly údolí tak nedotčené, jak jen to šlo – s protékající, zurčící řekou, která byla obklopená zalesněnými skalnatými svahy.

Umělé jeskyně a zříceniny hradu dotvářely panorama. Cesty byly navrženy tak, aby poskytovaly turistům skrze speciálně vytvořené vizuální osy ty nejúžasnější možné pohledy na krajinné objekty. „Tharandtská zkrášlená krajina“ má dodnes přední postavení ve srovnání s ostatními krajinářskými parky: V souladu se současným vkusem byly do krajinných parků přidány umělé ruiny. Nad městem Tharandt už ale zřícenina středověkého hradu stála.

Zatímco jiné krajinné parky byly vytvořeny mimo místa osídlení, samotné město Tharandt přímo patřilo do tzv. „zkrášlené krajiny“, včetně jeho bezprostředního okolí. Nejvýraznější rozdíl mezi místy, které byly do té doby vytvořeny jako „zkrášlené krajiny“ a Tharandtem bylo, že se tvůrci města stali členové nižší šlechty, vzdělaná střední třída a občané města. Oni byli ochránci „zkrášlené krajiny“ a ne jak dříve bylo zvykem – šlechta.

Dr. Christoph Richter